Jakovenková, Mira

(1917–2005)

Mira Jakovenková, původním povoláním fyzička, začala příběhy bývalých vězňů Gulagu zapisovat už ve druhé polovině padesátých let. Snažila se tehdy o rehabilitaci svých příbuzných (pocházela z prostředí ukrajinské inteligence) a strávila proto celé hodiny ve frontách na prokuratuře, u nejvyššího soudu a vojenského tribunálu. Přitom si začala povídat s bývalými trestanci, kteří spolu s ní čekali na slyšení.

V padesátých letech se zdálo, že tajné archivy, pokud vůbec o táborech něco obsahují, nebudou nikdy otevřeny. Mira Jakovenková byla přesvědčená, že jediný způsob, jak zjistit pravdu, je zpovídat samotné vězně. Jen málokdo měl ale schopnost a odvahu prožité věci popsat. 

Žádný diktafon tehdy samozřejmě neměla, někdy si ani nemohla psát poznámky rukou, protože se bála, že to ovlivní upřímnost vypravěče. Nejčastěji proto zapisovala to, co slyšela, zpaměti. Později říkala, že její texty nejsou historická svědectví, spíše literární poznámky, a že hlavní věc, které chtěla dosáhnout, bylo uchovat vyprávění živé. 

Vzpomínky Agnessy Mironovové zaznamenávala během společných setkání v šedesátých a sedmdesátých letech.

Tituly:

Agnessa

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek